Rozhovor s Veronikou Kubů

Veroniko co vše na klinice Esthesia děláte?
Na kliniku docházím dvakrát týdně již od roku 2013. Převážně sem přicházejí klienti s žádostí o vyšetření na podoskopu, s obtížemi pohybového aparátu, které řešíme vybraným cvičením anebo Ti, kteří mají zájem jen o masáž.

Co vnímáte jako největší úspěch za svou kariéru fyzioterapeutky?
Nemohu mluvit o největším úspěchu. Pokaždé, když proběhne terapie, kterou se podaří nějakým způsobem ovlivnit obtíže pacienta, tak je to úspěch. Je pozitivní, když přijde klient po druhé a řekne, že mu bylo lépe, vzal si méně léků, zkouší doma sám cvičit. Stává se, že ke zlepšení nedojde ihned, ale až po delší době. V ten moment je úspěchem to, že se podařilo u dotyčného získat důvěru a v terapii pokračuje.

S jakými problémy se na Vás pacienti nejčastěji obracejí?
Obecně problémem dnešní doby jsou bolesti pohybového aparátu. Na rehabilitaci přicházejí jak děti, tak dospělí. V dětském věku se převážně řeší problémy související s růstem, v dospělosti více následky dlouhodobého přetěžování vznikající ze sedavého způsobu života.
Rehabilitace je poskytována ambulantní formou nebo pokud to stav pacientů vyžaduje, jsou pacienti hospitalizováni na lůžkových rehabilitačních oddělení. Mohou to být lidé po i před plánovanými operacemi, po závažných úrazech, po prodělané centrální mozkové příhodě. Rehabilitace je obor, který nachází uplatnění v interně (u pacientů s dechovými obtížemi), v neurologii (CMT, CMP), chirurgii, traumatologii, ale i dalších lékařských oborech.
Do Esthesie přicházejí zejména klienti s problémy týkajících se chodidel. Přicházejí na základě doporučení pedikérky, ortopeda nebo sami v rámci prevence. Často se stane, že při podoskopickém vyšetření „objevíme“ nedostatky v držení těla, které pak řešíme vhodným cvičením.

Co byste doporučila klientům, kteří mají sedavé zaměstnání a s tím spojené problémy?
Určitě je důležitý pohyb. Pokud již potíže nastaly, je důležité někde začít. Zde se nabízí ta již zmiňovaná fyzioterapie. Při ní se odstraní akutní obtíže, ale nelze opomenout to, že každý si o své zdraví musí  pečovat sám. Po rehabilitaci je dobré cviky a zejména principy cvičení si zapamatovat a používat je i nadále jak v běžném životě, tak i při sportovních aktivitách. Čím více se jedinec naučí své tělo vnímat a poslouchat, tím se mu bude dařit lépe. Je důležité nejen sportovat, ale i odpočívat, relaxovat.

Jaké návyky bychom měli vštěpovat našim dětem, aby se v dospělosti nepotýkali s problémy s pohybovým aparátem?
U dětí by se měla podporovat jejich přirozenost – pohyb. Nechat je lézt po prolézačkách, po stromech, neomezovat je v pohybu, ale zároveň není dobré je přetěžovat. Myslím si, že není správné, aby tříleté děti lyžovaly, protože dětem se noha vyvíjí od narození až do šesti let. Naopak, mezi vhodné pohybové aktivity lze zařadit všestranné sportovní kroužky typu sokolského cvičení, kde děti rozvíjení koordinaci, sílu, vytrvalost. Je důležité z pozice rodiče nabídnout dítěti více aktivit, ať samo vyzkouší, co mu jde, a to co ho baví, může dále rozvíjet.
V době růstu je nutné vyvarovat se jednostranné zátěži.

Pracujete také s podoskopem, můžete nám prozradit, co vše na něm dokážete zjistit a jak s výstupem z podoskopu pracuje dále?
Chodidlo je důležitá část těla, která plní několik funkcí. Jednak během chůze nožní klenba tlumí nárazy, ale noha a její kontakt s podložkou prostřednictvím drobných nervových zakončení přináší mnoho informací do centrálního nervového systému, které potřebujeme k pohybu a držení těla.
Před samostatným vyšetřením na přístroji vždy vyšetřím chůzi naboso, sleduji délku kroku, kontakt plosky s podložkou, intenzitu došlapu, deformity na drobných kloubech nohy, stoj na jedné končetině. Prohlédnu si samotné chodidlo, manuálně jej vyšetřím. Zkontroluji také celkové držení těla, protože funkce a držení nohy s tím souvisí.
Samotné podoskopické vyšetření probíhá krátce. Klient si stoupne na přistroj, který je vybavený kamerou, tím se získá tlakový obraz nohy. Je výhodou, že klient ihned vidí na obrazovce připojeného počítače, kde přesně problém je. Obraz jeho nohou porovnávám  s obrazem ideálního stavu. Na základě tlakové mapy chodidla lze usoudit, jaké obtíže klient má, následně specialisté podle konkrétního snímku zhotovují individuální ortopedické vložky nebo celé pantofle, taktéž s individuálně tvořenou ortopedickou vložkou. Vložku je nutné vnímat jako pasivní podporu propadlé klenby nožní, proto je důležité doplnit péči o chodidla vhodným cvičením. Proto klientovi po vyšetření navíc doporučím jednak cviky, pomocí kterých může uvolnit přetížené měkké tkáně na chodidle, tak cviky na zlepšení trupové stability.

Máte zkušenosti i s Vojtovou metodu, přiblížíte nám tuto metodu cvičení? Pro koho je vhodná?
S Vojtovou metodou mám dlouholeté zkušenosti. V době mého dálkového studia na VŠ jsem pracovala v dětském domově, kde jsem denně touto technikou cvičila zejména s kojenci.
Vojtova reflexní lokomoce (VRL) je jedna z mnoha fyzioterapeutických metodik. Za jejím zrodem stojí český neurolog, profesor Václav Vojta. Používá se jak k diagnostice, tak k terapii.
Velké uplatnění nachází zejména v neurologii, ale také v ortopedii a například pro zajímavost i u pacientů s dechovými problémy, u pacientů po transplantaci plic. Mezi širší veřejností je známá zejména u dětí, ale používá se i při terapii dospělých.
Při použití reflexní lokomoce není nutná vědomá spolupráce jedince s terapeutem.
K aktivaci je nutné znát přesné výchozí nastavení trupu a končetin, znát spoušťové zóny.
Po aktivaci těchto bodů, jdou informace do mozku, který pak vyšle signál pro vyvolání záškubu nebo pohybu. Tyto pohyby nejsou nahodilé, ale pravidelně se opakují v jednotlivých lokomočních komplexech (reflexní otáčení a reflexní plazení). Je nemyslitelné používat Vojtovu metodu a neznat principy kineziologického vývoje dítěte do 1 roku věku. Dle mého názoru je nejlepší domluvit si vstupní prohlídku, kde určíme veškeré problémy a navrhnu cvičení na míru pro každého.